Jsme přesvědčeni o tom, že změna české společnosti k lepšímu je přímo závislá na kvalitě osobností našich generací

Jana Haková

Jsem především maminka tří dětí a věřím, že děti rozumí světu kolem nás lépe než my dospělí, protože nezapínají komplikátory a vidí svět jednoduše. Jsem duší tvůrce a hlavou metodik. Mám dar vytvářet nové koncepty a jednoduše je pojmenovávat. Lidé o mě říkají, že jsem vlídná a neústupná zároveň.

Jsem absolventkou magisterského studia divadla a výchovy na DIFA JAMU v Brně. Pět let jsem působila ve stejném ateliéru jako odborná asistentka a vyučovala metodiku a didaktiku dramatické výchovy, sociální komunikaci, divadelní projekty a metodiku herecké výchovy dětí. Od roku 2001 působím v Prázdninové škole Lipnice. Vedle autorských kurzů určených pro širokou veřejnost lektoruji vzdělávací kurzy pro pedagogy, otevřené metodické kurzy a kurzy interního vzdělávání. Jsem spoluautorkou Instruktorského slabikáře 2016 vydaného v Gradě.

Vedu dramaťák u nás ve vsi, chodím po horách v létě i v zimě, vedu konejšivé kurzy na posílení ženské rodové linie pro maminky a jejich dcery ve spolku Mokoša, ráda fyzicky pracuju, vařím a šiju. U nás doma jsou ctnosti živým nástrojem výchovy k slušnému člověku. Takže vím, že to funguje.

Martina Štolbová

Jsem pedagog srdcem i duší. Jsem maminka dvou, dnes už skoro dospělých, dětí. Mezi dětmi předškolního věku se pohybují už přes 20 let a pokud byste se mě zeptali, kdo je mým největším učitelem, tak to jsou právě děti. Je to dennodenní práce především sama na sobě, abych dokázala dávat příležitosti dětem k tomu růst. Baví mě dětem naslouchat a nechat se jimi vést po neprošlapaných cestách. Jedna z těch cest mě dovedla až ke ctnostem. Ty mi teď obohacují můj profesní i osobní život. Jsem ředitelkou jedné dvoutřídní mateřské školy na severu Čech. Zde už pátým rokem pracujeme podle školního vzdělávacího programu, který je zaměřen na ctnosti. Již podruhé nám odešli do školy děti, které prošly úplným tříletým obdobím vzděláváním se ctnostmi. A je to na nich znát. Už vědí, co obnáší být dobrým člověkem a jak na tom mohou pracovat. Je krásné je vidět růst!

Co víc říci o sobě? Učarovala mě zážitková pedagogika, kterou jsem si vyzkoušela na svou vlastní kůži, a tak jsem se rozhodla působit i já v Prázdninové škole Lipnice, která je kolébkou zážitkové pedagogiky u nás v Čechách. Dává mi to velký smysl, stejně tak jako mi dávají smysl ve výchově dětí ctnosti. Jsem divadelník a tvořivec, baví mě si hrát a tvořit s čímkoliv. Velmi často a nahlas se směju. Tak mě mají lidé nejraději. Miluji lidi a věřím v dobro v nás i kolem nás.

Jakub Šneidr

Jsem hrdý občan města Holešov. Vystudovaný středoškolský učitel v oboru základy společenských věd a tělocvik a "diplomovaný specialista" v oboru sociální pedagogika. Jsem lektor na volné noze, vedoucí turistického oddílu, organizátor, zastupitel, šéf komise pro neziskový sektor, místopředseda Krajské rady dětí a mládeže Zlínského kraje, instruktor Prázdninové školy Lipnice, instruktor a člen Rady spolku Skřítek… ale hlavně chrlič, vizionář, idealista a milovník všech stvořených krás… vděčný a převážně spokojený…

Jsem táta dvou a půl letého synka, což mě teď výrazně naplňuje. Snažím se ho vést v respektujícím duchu a se zaměřením na ctnosti a máme nádherný vztah. Taky jsem "náhradní" táta čtrnáctiletého puberťáka a tady zakouším úplně opačný pól. Neustálé hledání porozumění, snaha vytvářet pro obě strany přijatelné dohody, silná touha hledat řešení, ale ne z pozice moci, to mě dnes a denně udržuje ve střehu a pomáhá mi růst...

V roce 2008 jsem se setkal se zážitkovou pedagogikou na kurzu Prázdninové školy Lipnice, kde mě ohromila a od té doby se jí snažím prolínat do všeho, co dělám. Vedu různé typy kurzů pro různé cílové skupiny od manažerů firem až po skupiny žáků základní školy. Mojí srdeční záležitostí je však kurz PLŽ - pro rodiče a děti v předškolním věku, který je pro mě živou a funkční příležitostí každoročního setkání s výchovou ke ctnostem v praxi.

Kamil Gavenda

Jmenuji se Kamil. Jsem vesmírný pilot. Svou životní cestu jsem odstartoval na rudé planetě Ostrava. Navštívil jsem spoustu planet, galaxií a zemí. Na některých jsem byl prezidentem, na jiných prodavačem, dřevorubcem, pracovníkem v azylovém domě nebo ředitelem. Bezmála dvacet let jsem žil na planetě, kde se vše řídilo v rytmu latinskoamerických tanců. Tam jsem měl možnost jako tanečník a učitel, šířit lásku k tanci mezi bruntálskou omladinu. Vysloužil jsem si od místního lidu vyznamenání v podobě ocenění, „Trenér roku“ a následně za „kulturní počin desetiletí“. Poté jsem si odletěl vyvětrat hlavu do Skotské mlhoviny, kde jsem se stal hrdým třídičem mušlí. Srdce mě však táhlo zpět na mou rodnou zem, a tak jsem se rozhodl přistát a vybudovat základnu v malebné vesnici Razová. Zde jsem se stal šťastným tátou a milujícím manželem. Jako vedoucí nízkoprahového zařízení pro děti a mládež OPEN HOUSE jsem spoluautorem různých preventivních programů realizovaných formou zážitkové pedagogiky. Jsem neutuchajícím nositelem výuky ke ctnostem nejen u dětí, ale i u dospělých, kterým rád předávám své zkušenosti ve www.prvnilinie.org Účastí na kurzu ZaHRAda, jsem dostal klíč od brány, která mi umožnila přizvat na můj vesmírný koráb, děti, mládež a pedagogy. Nyní přepravuji posádky již ze 40 základních a středních škol. Věřím, že se nám úspěšně podařilo zapracovat metodu výchovy ke ctnostem tak, aby se stala účinným a živým záchranným nástrojem pro řešení tam, kde je ho potřeba, a to formou zážitků na výletech do dalekých galaxií.             Motto: „V nekonečném vesmíru možností, nepřestávám hledat hranice kreativity, fantazie a nových poznání.“

Monika Sohlichová

"Nejčastěji mě potkáte někde venku. Jsem duší vandrák až na kost! A pokud se zrovna někde netoulám, nořím se do knih a příběhů. Daleké cesty, dlouhé bezcílné putování a ledové koupání mi dodávají sílu. A i když jsem spíš samotář, stále věřím v to dobré v člověku. To předurčuje celou mou životní cestu.

Přes první turistické výpravy a rodinné výlety po skautský oddíl, dobrovolničení pro ekologické organizace a nesčetné toulky po lesích a horách s práteli i bez, jsem se dostala ke studiu biologie a k práci lektorky na ekocentru. Příroda mě nepřestává udivovat, překvapovat, ale i naplňovat klidem, že vše se děje tak, jak má. A toto své nadšení se snažím předávat dětem. V enviromentální výchově jsem před lety zacítila hluboký smysl a za tímto pocitem hlubokého smyslu stále jdu. Jak pravil Antoine de Saint-Exupéry: "Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí." Proto je mým osobním cílem vést děti k tomu, aby jednou byly zodpovědnými správci svého jediného domova, který všichni sdílíme. A čím víc času s nimi trávím, tím víc mám radost, že tato moudrost v našich drobečcích stále někde je.

Když jsem objevila Výchovu ke ctnostem, bylo to jako otevřít pokladnici. Propojovat výchovu ke ctnostem s environmentální výchovou je přesně ta třešinka na dortu, kterou jsem poslední dobou hledala. Dlouho jsem měla neodbytný pocit, že k efektivní envi-výchově je potřeba připojit něco víc než jen znalosti přírodních dějů, schopnost jim porozumět či znát následky svých činů, že ke změně vede cesta přes srdce. Ctnosti jsou jako mapa této cesty do srdce člověka. A i s mapou je ta cesta po čertech dobrodružná! Těším se na každého, kdo se k nám přidá!"

Jakub Vaněk

Jsem srdcař. Když mi něco dává smysl, tak se pro to zapálím. Jednou z těchto věcí je i Výchova ke ctnostem. V průběhu života jsme díky tátovi byl často v přírodě a díky mámě se zajímal i o sociální témata. To se projevilo ve výběru školy a následně i povolání. Vystudoval jsem sociální antropologii se zaměřením na vizuální antropologii. Ve škole mě začaly zajímat i environmentální témata a po jejím dokončení jsem společně s kolegyní založil ekocentrum Huslík. Jeho cílem je učit děti a širokou veřejnost nacházet si cestu k přírodě. Paralelně jsem dva roky učil na druhém stupni základní školy a dodělal si pedagogické minimum. Teď se již naplno věnuji ekocentru, které vedu. Baví mě vizuální kultura a všechno co se jí týká, rád fotím, točím a pracuji s grafikou.

 

 

 

 

Martina Pospíšilová

 

Životní cesty mě přivedly k učitelské profesi. Jsem montessori učitelka a práce s dětmi mě naplňuje. Baví mě s nimi sdílet radost a nadšení při práci, mám ráda jejich upřímnost a individualitu. Z kurzu ZaHRAda jsem si odnesla osobní a hluboký prožitek a proto se karty ctností staly součástí mé práce. Pracovat s dětmi na jejich vnitřních kvalitách je velice důležité a obohacující i pro mě samotnou, vidím to i u svých dvou dospívajících dětí.

 

 

 

Pavla Přibylová

Jsem vděčná máma dvou dcer, díky nimž jsem s konečnou platností zjistila, že moje místo není v advokátní kanceláři, a to i přesto, že jsem právo vystudovala a pět let mě tato profese živila. Nikdy mi však nepřinášela opravdovou radost, naplnění a především hlubší smysl. Díky vlastním dětem jsem si uvědomila, že mě baví se dětmi obklopovat, učit se s nimi a především učit se od nich.

Absolvovala jsem zákonem požadované vzdělání na pozici asistenta pedagoga a pedagog volného času a dále kurzy „Respektovat a být respektován“ a „Nenásilná komunikace“. Pracuji v komunitní škole Dobromysl v Praze jako průvodkyně projektových dnů a asistentka pedagoga. Považuji za důležité, aby byl dětem v rámci vzdělávání cíleně vytvářen prostor pro rozvoj jejich sociálních kompetencí a vnitřních kvalit osobnosti. A právě praktický nástroj, jak uvedené vnitřní kvality osobnosti v dětech probouzet mi dal metodicko-zážitkový kurz „ZaHRAda“ organizovaný prázdninovou školou Lipnice. Po jeho absolvování jsem se s úžasem ponořila do světa ctností, který máme každý v sobě a je i všude kolem nás. A díky výchově ke ctnostem se nyní snažím zaměřovat pozornost dětí na všudypřítomný bohatý svět ctností a děti mi krásně zrcadlí limity i silné stránky mého vlastního vnitřního světa ctností. A to mě baví a velmi mě to formuje. Také mě nesmírně naplňuje pobyt v přírodě, ve které hledám a nacházím zdroj energie i zklidnění, dále sport (zejména běhání venku a běžky) a v neposlední řadě také tanec (především zouk, salsa a bachata).