"Nejčastěji mě potkáte někde venku. Jsem duší vandrák až na kost! A pokud se zrovna někde netoulám, nořím se do knih a příběhů. Daleké cesty, dlouhé bezcílné putování a ledové koupání mi dodávají sílu. A i když jsem spíš samotář, stále věřím v to dobré v člověku. To předurčuje celou mou životní cestu.

Přes první turistické výpravy a rodinné výlety po skautský oddíl, dobrovolničení pro ekologické organizace a nesčetné toulky po lesích a horách s práteli i bez, jsem se dostala ke studiu biologie a k práci lektorky na ekocentru. Příroda mě nepřestává udivovat, překvapovat, ale i naplňovat klidem, že vše se děje tak, jak má. A toto své nadšení se snažím předávat dětem. V enviromentální výchově jsem před lety zacítila hluboký smysl a za tímto pocitem hlubokého smyslu stále jdu. Jak pravil Antoine de Saint-Exupéry: "Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí." Proto je mým osobním cílem vést děti k tomu, aby jednou byly zodpovědnými správci svého jediného domova, který všichni sdílíme. A čím víc času s nimi trávím, tím víc mám radost, že tato moudrost v našich drobečcích stále někde je.

Když jsem objevila Výchovu ke ctnostem, bylo to jako otevřít pokladnici. Propojovat výchovu ke ctnostem s environmentální výchovou je přesně ta třešinka na dortu, kterou jsem poslední dobou hledala. Dlouho jsem měla neodbytný pocit, že k efektivní envi-výchově je potřeba připojit něco víc než jen znalosti přírodních dějů, schopnost jim porozumět či znát následky svých činů, že ke změně vede cesta přes srdce. Ctnosti jsou jako mapa této cesty do srdce člověka. A i s mapou je ta cesta po čertech dobrodružná! Těším se na každého, kdo se k nám přidá!"